Tex Murphy je zpátky a opět má před sebou velký případ, možná ještě větší než minule. Od případu „Mean Streets“ uběhlo několik let a Texovi se nedaří navázat na předchozí úspěch a krátí si chvíli špehováním sousedů svým fotoaparátem. Pak se ale štěstěna obrátí, když si pro něj zavolá magnát Marshall Alexander s požadavkem na nalezení jeho zmizelé dcery… a ještě něčeho. Případ, který začíná jako klasické hledání pohřešované osoby se záhy začíná v rozkrývání mocenských her na kolonizovaném Marsu a hledání jednoho záhadného artefaktu, který tu zůstal po původní marťanské civilizaci. Ano, správně. V roce 2039 je již Mars prozkoumán a kolonizován, dokonce tu mají i vyhlášené kasino.
Martian Memorandum vyšlo 2 roky po Mean Streets a opět o sobě prohlašovalo, že jde stejně jako o hru, také o filmový zážitek. Oproti prvnímu dílu opravdu přibylo (malé) množství animovaných sekvencí a digtalizované řeči. V zásadě celkové zpracování je o poznání lepší: zvuky, grafika i hudební motiv, který vám ještě chvíli zůstane v hlavě. Zmizely pro někoho únavné přelety mezi destinacemi a akční mezihry, což lze určitě kvitovat s povděkem. Zůstala pouze jedna opravdu špatná „3D“ sekvence, kterou nebudu prozrazovat. Jen fakt, že lze pomocí hesla přeskočit, čehož jsem s úlevou využil. Dalším plusem je, že témata rozhovorů (jména a názvy) se vybírají z nabídky, která se v průběhu hry rozšiřuje. To samé platí i o destinacích, takže mizí povinnost mít u sebe stále papír a tužku. Další novinkou je systém rad, který můžete použít, když si chcete být jistí, že jste v destinaci na nic nezapomněli.
Hra se skládá ze tří typů destinací: v té první můžete jenom vést rozhovor, ve druhé můžete prozkoumávat a manipulovat s předměty a okolím. A v té třetí můžete oboje. Interkativních destinací oproti prvnímu dílu značně přibylo a často jsou přes více než jednu obrazovku. Složení ikon je poměrně klasické: Look – prozkoumání, Open – otevřít, Move – pohnout s něčím, ale také zmáčknout vypínač atd., Use – použití předmětu z inventáře na místo na obrazovce, Goto – vstup do dvěří ap., Talk – rozhovor, Travel – cestování na jinou destinaci a Help – přehled všech předmětů s radou, co dělat (po každém kliknutí konkrétnější).
Přes všechny plusy, které jsem zde vyčetl, hodnotím Martian Memorandum trochu hůře než Mean Streets a to hlavně kvůli méně zajímavému scénáři, některým nedostatkům a naivitě v logice řešení problémů a trochu kratší herní době. Samotný konec hry patří rozhodně k těm slabším a neposkytuje adekvátní odměnu za zvládnutí hry. I tak hru můžu doporučit jako solidní detektivku líznutou černou komedií. A navíc si po jejím dohrání více užijete následující díl a jeden z vrcholů série „Under a Killing Moon“.
Rady na závěr:
– občas není úplně jasně vidět, že lze pokračovat na stranu obrazovky, proto vždy zkuste, jestli nejde pokračovat doprava nebo doleva
– klávesová zkratka na přeskočení jednoho otravného úseku je Ins+o+šipka (určitě pochopíte, který to je, až k němu dorazíte)
– dokud nevyfotíte celý film, nebudete mít fotky ;-)
Hráno pod DOSBox 0.74, zaznemenán jediný pád.
