První díl legendární série je jakýmsi ideovým pokračováním hry Car and Driver z roku 1992, kterou rovněž distribuovala společnost Electronic Arts. Za zrodem NFS stála společnost EA Canada (dřívější Distinctive Software) a stala se jednou z vlajkových lodí na trh nově uvedené konzole 3DO od Panasonicu. V roce 1994 to byla technicky vynikající hra. Bylo jen logické, že následujícího roku vyšla též na PC (rovněž na Playstation-1997 a Sega Saturn-1996). Už úvodní intro (jedno ze tří, která se náhodně střídají) nenechalo nikoho na pochybách, že půjde o něco výjimečného. Nádherné záběry na žádané sporťáky té doby podbarvené parádni hudbou náležitě naladily každého virtuálního závodníka.
EA Canada spojila síly s renomovaným motoristickým časpoisem Road & Track a do hry implementovala 8 aut s detailními technickými informacemi, včetně historie každé značky a parádními videjky. Navíc má každé vozidlo specifické jízdní vlastnosti a zvuky (např. Toyota Supra díky skvělé ovladatelnosti a dobrému dynamickému zrychlení může na technické trati soupeřit i s vozy vyšší kategorie). Kategorie aut jsou tedy 3, od japonských GT (Mazda RX-7) po italské supersporty (Lamborghini Diablo VT). Projet se můžete na 3 okruzích (+1 bonusovém) a na 3 tratích. Každá trať se skládá ze tří segmentů, od nejlehčího (kde vyzkoušíte maximálku) po nejtěžší s mnoha zatáčkami. Celková délka je vždy několik desítek kilometrů a je to příjemná alternativa k repetitivním okruhům, které nabízely jiné hry. Hra nabízí několik herních režimů: jednotlivé závody s časem, proti jednomu protivníkovi a proti celému startovnímu poli, přičemž první dva jmenované lze hrát i za plného provozu. Hlavní herní režim je pak Tournament, kde musíte absolvovat všechny závody, za které získáváte body podle umístění. Pokud po odjetí celého turnaje budete mít nejvíc bodů, hra vás odmění bonusovým okruhem. Hra běží v rozlišení 640×480 pixelů a okruhy a tratě jsou velmi pěkně vyvedené. Cestou se budete kochat plážovými resorty u moře, horskými průsmyky nebo vyprahlými pouštěmi či metropolitními oblastmi, projedete přes visutý most, kolem pasoucích se krav či pod pestrobarevnými balóny. Objekty u trati jsou jen dvojrozměrné, ale to v té rychlosti a zápalu boje ztěží zaznamenáte. Modely aut jsou však plně 3D a dostatečně propracované, abyste už na dálku poznali, koho že to dojíždíte (což poznáte i díky napevno dané barvě každého vozu). Na výběr jsou 3 herní pohledy (2 zpoza auta a pak z nádherně ztvárněného kokpitu, samozřejmě přesně podle skutečného vozidla). Při havárii nebo otočení se do protisměru se ale kamera vždy nastaví na vzdálený pohled shora. Ovládání vozů představuje poměrně výzvu, jelikož se ovládají poměrně těžkopádně, než si člověk zvykne. A ačkoli je série Need for Speed označována jako vyloženě arkádové závodění, v prvním díle budete za každou chybičku a vyjetí mimo trať těžce vytrestáni. Obtížnost závodů je průměrná. Ovykle existuje pro každý závod optimální vůz z dané kategorie, takže výběrem horšího si ji můžete zvýšit. Co se týče multiplayeru. původní verze hry umožňuje hru dvou hráčů přes sériový kabel nebo modem. Verze Special Edition nabízela hru po síti až pro 8 hráčů. Oblíbená split screen, tedy hra dvou hráčů na jednom stroji, bohužel v prvním dílu ještě chyběla (respektive chyběla u verze pro 3DO a PC, Playstation a Saturn porty ji už umožňovaly).
Jednička Need for Speedů pro mě je stále i po těch letech nejlepší závodní hrou, co jsem kdy hrál a pravidelně se k ní vracím (i v rámci domácích LAN party). Přiznám bez mučení, že je v tom i spousta nostalgie. Nikdy nezapomenum jak jsem zíral na demoverzi u kamaráda s Pentiem 100 MHz jako na zjevení (já na naší 486 hrál Test Drive III a Stunts). Od rodičů jsem si později vymodlil CD s vypálenou hrou za 300 Kč (které stále mám jako relikvii). Konec vzpomínek. Běžte si to sehnat a zahrát, budete hrát kus historie.
Zajímavosti:
– celý název hry je Road & Track Presents The Need for Speed, v dalších dílech již ono „The“ vypadlo.
– verze pro všechny platformy hry mají stejné tratě (s pouze drobnými odlišnostmi)
– 3DO verze (mimo japonské) má stejné intro jako PC, stejná auta, ale obsahuje i další videa, kde vystupuje i samotný hráč, jízdní interface je velmi podobný jako na PC, odlišností je omezený počet životů (po převrácení vozu vždy jeden ztratíte)
– verze pro Segu Saturn a PlayStation mají stejný jízdní interface (ale rozdílný oproti PC a 3DO verzím)
– v Japonsku vyšla 3DO verze pod názvem Road & Track Presents Over Drivin‘ (stejné vozy jako na PC)
– na japonské Sega Saturn se hra jmenuje Nissan Presents: Over Drivin‘ GT-R (unikátní intro a videa, vozy Nissan: Skyline GT-R PGC10, Skyline GT-R KPGC110, Fairlady 240ZG, Fairlady Silvia K’s, 180SX Type X, Skyline GT-R BNR32, Fairlady 300ZX, Skyline GT-R BCNR33 – s 266 km/h nejrychlejší auto ve hře)
– japonská verze na PlayStationu se nazývá Nissan Presents Over Drivin‘ Skyline Memorial (unikátní intro, vše typy vozu Nissan Skyline: KPGC110, PGC10, SS48, KHGC211, HR31, KDR30, R33, R32)
Hodnocení Score: 8/10
Celkově hodnotím NFS velmi kladně. Díky propracovaným zvukům a dokonalé grafice se Need For Speed kvalitou téměř vyrovná i těm nejlepším automatům jako třeba Daytona Racers apod. Jedna z nejdůležitějších vlastností NFS je, že běží plynule v rozlišení 640 x 480 i na 486kách a ne jen na pentiu, jak bývá v poslední době u mnoha jinak moc pěkných her zvykem (viz Witchaven). Zahrát si NFS rozhodně není nikomu na škodu. Mezi ostatními hrami, vydanými letos na podzim, NFS trochu zapadla a to je trochu škoda. Nicméně nemusíme se obávat, že se na NFS zapomene, protože tolik dobrých her, se kterými si užijete při závodění hromadu zábavy, zase není. (1995/10)
